Střih je nejzákladnějším přechodem ve filmu. Jeden záběr končí a začíná další. Je náhlý a okamžitý. Nedochází k žádnému prolínání, rozplývání ani stírání. Obraz se jednoduše mění. Střih je tak běžný, že si ho diváci sotva všimnou. Je však základem filmového jazyka. Bez střihu by se kino omezilo na jednotlivé souvislé záběry.

Střih funguje, protože lidský mozek vyplňuje mezery. Pokud se postava v jednom záběru dívá na dveře a v dalším záběru se dveře objeví, divák chápe, že se postava dívá na dveře. To je Kulešovův efekt. Význam je vytvářen juxtapozicí, nikoli jednotlivými záběry. Střih je nástrojem pro konstrukci významu.

Střihy se dodávají v několika typech. Prudký střih je standardní, okamžitý přechod. Jump-střih narušuje kontinuitu stříháním mezi dvěma podobnými záběry a vytváří tak dezorientující efekt. Match-střih propojuje dva záběry vizuální nebo tematickou podobností, jako například střih kosti s vesmírnou lodí ve filmu 2001: Vesmírná odysea. Cutaway střihne na související, ale samostatný obraz a poté se vrátí zpět. Každý typ má svůj vlastní efekt.

Střih není jen technická operace. Je to kreativní volba. Načasování, rytmus a umístění střihů určují tempo a atmosféru filmu. Střihač si vydělává na živobytí tím, že ví, kdy stříhat a kdy pozastavit.