Poměr stran popisuje proporcionální vztah mezi šířkou a výškou obrazu. Zapisuje se jako dvě čísla oddělená dvojtečkou. Klasický televizní poměr stran je 4:3, což znamená čtyři jednotky šířky na každé tři jednotky výšky. Standard pro širokoúhlý formát je 16:9. Kino v průběhu desetiletí používalo mnoho poměrů stran, včetně 1,85:1, 2,39:1 a 1,33:1. Tento poměr ovlivňuje, jak režisér komponuje záběr a jak ho diváci vnímají.

Volba poměru stran není neutrální. Vysoký poměr stran, například 4:3, zdůrazňuje vertikální prostor, intimitu a tváře. Může působit uzavřeně nebo klasicky. Široký poměr stran, například 2,39:1, zdůrazňuje krajinu, měřítko a horizontální pohyb. Může působit epicky nebo izolačně. Wes Anderson používá pro některé filmy symetrické snímky 1,37:1. Christopher Nolan natočil části Temného rytíře v IMAXu, který se blíží poměru 1,43:1. Tvar snímku je součástí vyprávění příběhu.

Měnící se poměry stran ve filmu mohou signalizovat posun v čase, perspektivě nebo realitě. V Grandhotelu Budapešť používá Anderson tři různé poměry stran pro tři různé epochy. V Dunkerk používá Nolan IMAX pro vzdušné boje a standardní širokoúhlý formát pro intimní scény. Poměr stran není jen technickým prostředím. Je to vizuální jazyk.