V genetickém inženýrství je vektor nosič, který dodává genetický materiál do hostitelské buňky. Je to vehikulum, které transportuje gen do buňky, kde může být replikován nebo exprimován. Nejběžnějšími vektory jsou plazmidy, ale používají se i viry, kosmidy a umělé chromozomy. Volba závisí na velikosti genu, hostitelské buňce a účelu.

Vektory mají několik požadavků. Musí být schopny replikace v hostitelské buňce. Musí mít selekční marker, obvykle gen rezistence na antibiotika, aby bylo možné identifikovat buňky, které vektor přijaly. Musí mít klonovací místo, kam lze vložit sledovaný gen. Musí být schopny doručit gen do správného kompartmentu buňky. Pro expresi potřebují promotor a další regulační prvky.

Virové vektory se používají pro genovou terapii. Lentiviry integrují svůj genetický materiál do genomu hostitele a zajišťují tak dlouhodobou expresi. Adenoviry se neintegrují, takže exprese je dočasná, ale bezpečnější. Adeno-asociované viry jsou malé, nepatogenní a schopné dlouhodobé exprese v nedělících se buňkách. Každý z nich má své výhody i rizika.

Slovo vektor má v souvislosti s infekčními chorobami ještě jeden význam. Vektor je organismus, jako je komár nebo klíště, který přenáší patogen z jednoho hostitele na druhého. Tyto dva významy spolu souvisejí: oba jsou přenašeči. Kontext určuje, který z nich je míněn.