Alexander Fleming se v roce 1928 vrátil z dovolené a na Petriho misce objevil plíseň rostoucí stafylokoky. Kolem plísně bakterie zemřely. Objevil penicilin. Začala éra antibiotik a s ní i revoluce v medicíně. Infekce, které zabily miliony lidí, se staly léčitelnými. Chirurgie, chemoterapie a transplantace orgánů se staly možnými, protože lékaři dokázali infekci kontrolovat.
Antibiotika fungují několika způsoby. Některá, jako například penicilin, narušují buněčnou stěnu bakterií. Jiná blokují syntézu bílkovin, replikaci DNA nebo metabolismus folátů. Jsou selektivní a cílí na struktury, které lidské buňky nemají. Proto dokáží zabíjet bakterie, aniž by zabili nás. Nefungují proti virům, a proto jsou nepoužitelné při nachlazení a chřipce.
Problém je rezistence. Bakterie se vyvíjejí. Pokaždé, když se použije antibiotikum, vybere se přeživší, kteří mu odolávají. Tito přeživší se množí a lék přestává účinkovat. Nadměrné používání v medicíně a zemědělství tento proces urychlilo. Některé infekce jsou nyní rezistentní vůči všem dostupným antibiotikům. Světová zdravotnická organizace označuje antimikrobiální rezistenci za jednu z deseti největších globálních zdravotních hrozeb.
Nová antibiotika se těžko hledají a jejich vývoj je nerentabilní. Většina velkých farmaceutických společností tento obor opustila. Možnosti vývoje jsou tenké. Svět potřebuje nové léky, lepší správu a rychlou diagnostiku pro řízení léčby.
Comments (6)
Leave a comment