Hnací hřídel přenáší točivý moment z převodovky na nápravu. Jedná se o otočnou trubku, obvykle vyrobenou z oceli nebo hliníku, s univerzálními klouby na obou koncích. Klouby umožňují ohýbání hřídele při pohybu zavěšení kol. Bez hnací hřídele by vůz s pohonem zadních kol nemohl přenášet výkon z motoru vpředu na zadní kola.

U vozu s pohonem zadních kol vede hnací hřídel od zadního hřídele převodovky k zadnímu diferenciálu. Otáčí se otáčkami motoru nebo blízkými jim a musí být vyvážen, aby se zabránilo vibracím. Při vysokých rychlostech může nevyvážený hřídel vozem silně třást. Proto jsou hnací hřídele přesně vyváženy a proto se kontrolují opotřebení univerzálních kloubů.

Vozidla s pohonem předních kol obvykle nemají dlouhý hnací hřídel. Místo toho používají dvě poloosy, nazývané také homokinetické nápravy, které spojují převodovku s předními koly. Každá poloos má homokinetické klouby, které umožňují natáčení a pohyb kol nahoru a dolů. Vozidla s pohonem všech kol mohou mít hnací hřídel k zadní nápravě a poloosy na všech čtyřech kolech.

Hnací hřídele jsou pevné, ale mohou selhat. Opotřebovaný univerzální kloub může způsobovat klepavý zvuk nebo vibrace. Zlomená hnací hřídel se může pohybovat a poškozovat spodní část vozu. Pravidelná kontrola kloubů a ložisek unašeče předchází většině problémů.