Hipparchos před více než dvěma tisíci lety seřadil hvězdy podle jasnosti a rozdělil je do šesti tříd. Nejjasnější nazval první magnitudou. Nejslabší, které mohl spatřit, měly šestou magnitudu. Tento starověký systém přežívá, i když byl zdokonalen a rozšířen daleko za hranice toho, co dokáže rozpoznat pouhé oko.

Stupnice je logaritmická a běží pozpátku. Menší číslo znamená jasnější objekt. Každý krok o jednu magnitudu odpovídá poměru jasnosti přibližně 2,512, takže hvězda první magnitudy je zhruba 100krát jasnější než hvězda šesté magnitudy. Sirius, nejjasnější noční hvězda, má magnitudu -1,46. Slunce září s magnitudo -26,7. Nejslabší objekty, které Hubble zaznamenal, dosahují magnitudy 30 nebo i méně.

Astronomové rozlišují zdánlivou magnitudu od absolutní magnitudy. Zdánlivá magnituda udává, jak jasně objekt vypadá ze Země, což závisí jak na jeho skutečné svítivosti, tak na vzdálenosti. Absolutní magnituda udává, jak jasně by se jevil ze standardní vzdálenosti 10 parseků. Porovnání těchto dvou hodnot odhalí vzdálenost, a proto je magnituda více než jen katalogové číslo.