Parametrický návrh využívá algoritmy ke generování geometrie na základě definovaných parametrů. Místo kreslení tvaru návrhář píše pravidla: výška věže je vázána na počet pater, křivka střechy je řízena matematickou rovnicí a vzor fasády reaguje na úhly slunečního svitu. Změňte parametr a geometrie se aktualizuje.

Tento přístup je běžný u složitých projektů, kde se vzájemně ovlivňuje mnoho proměnných. Střecha stadionu může být tvarována konstrukčním zatížením, liniemi pohledu a větrnými vzorci. Fasáda může mít tisíce panelů, každý s různou velikostí pro regulaci denního světla. Ruční psaní těchto pravidel je nepraktické. Parametrické nástroje proces automatizují.

Mezi oblíbené softwary patří Grasshopper, který spolupracuje s Rhinem, a Dynamo, které spolupracuje s Revitem. Tyto nástroje umožňují návrhářům vytvářet vizuální skripty, propojovat uzly a definovat vztahy. Výsledek může být krásný, ale také libovolný. Parametrický návrh je jen tak dobrý, jako zvolené parametry.

Kritici tvrdí, že parametrický design někdy upřednostňuje formu před funkcí. Při správném použití řeší problémy, které by jinak byly neřešitelné. Při špatném použití vytváří tvary, jejichž výroba je drahá a obtížné ji zdůvodnit.