Na Sibiři, v Americe a v částech Asie a Afriky někteří jedinci již dlouho slouží jako prostředníci mezi lidskou komunitou a duchovním světem. Termín šaman, převzatý od sibiřských Tungů, se stal obecným označením pro tuto roli. Šaman vstupuje do změněných stavů vědomí – bubnováním, tancem, půstem nebo psychoaktivními rostlinami – aby cestoval, získával informace, léčil nebo vyjednával s duchy.

Volání je často poznamenáno krizí: nemocí, sny nebo zážitkem blízké smrti, který signalizuje výběr duchy. Následuje výcvik, někdy pod vedením staršího praktika, někdy prostřednictvím samotářského utrpení. Jakmile je šaman rozpoznán, provádí veřejné rituály ve prospěch skupiny – diagnostikuje příčinu neštěstí, navrací ztracené duše, doprovází mrtvé nebo zajišťuje úspěch při lovu. Kosmologie je obvykle vrstvená: horní svět nebeských duchů, střední svět běžného života a nižší svět sil předků nebo zvířat.

Moderní zájem vedl jak k pečlivé etnografii, tak k populárnímu přerodu. Někteří současní praktici prohlašují kontinuitu s domorodými tradicemi; jiní otevřeně konstruují nové formy. Vědci nadále diskutují o tom, jak daleko by se tento termín měl rozprostírat a zda základní zkušenosti poukazují na univerzální lidskou schopnost, nebo na kulturně specifické techniky.

Šamanismus ve své podstatě chápe hranici mezi viditelným a neviditelným jako porézní a šamana jako toho, kdo ví, jak ji překročit.