Když se setkají dvě společnosti, ani jedna nezůstane úplně stejná. Akulturace popisuje změny, které plynou z trvalého kontaktu: do jazyka vstupují nová slova, na stole se objevují jídla a začínají se měnit představy o všem, od manželství po peníze. Směr vlivu je zřídka stejný. Skupina s větší politickou mocí nebo ekonomickým dosahem má tendenci formovat směnu, i když slabší partner není jen pasivní. Lidé si půjčují selektivně a přizpůsobují si to, co si vezmou, svým vlastním potřebám.

Antropologové již dlouho rozlišují mezi akulturací a asimilací. Při akulturaci může skupina přijmout nové rysy a zároveň si zachovat svou vlastní identitu. Asimilace jde ještě dále a absorbuje menšinu do dominantní kultury, dokud původní odlišnost nevymizí. Toto rozlišení je v praxi důležité. Například komunity imigrantů často mísí nové zvyky se starými napříč generacemi, aniž by mizely.

Běžné vzorce

• Obchod, migrace a dobývání jsou obvyklými motory kontaktů.
• Půjčky probíhají oběma směry, ale zřídka stejnou rychlostí.
• Hmotná kultura se mění rychleji než hluboké hodnoty nebo přesvědčení.
• Mladší generace obvykle osvojují nové vlastnosti dříve než ty starší.

Studium akulturace pomáhá vysvětlit, proč kultury nikdy nejsou statické. Proces může být postupný nebo vynucený, mírový nebo násilný a jeho výsledky závisí na tom, kdo je u moci.