Sexuální orientace označuje trvalý vzorec emocionální, romantické a sexuální přitažlivosti k mužům, ženám, oběma nebo ani jednomu. Nejčastěji diskutovanými kategoriemi jsou heterosexuál, homosexuál a bisexuál, ačkoli mnoho lidí pociťuje přitažlivost spíše v kontinuu než v oddělených rámečcích.

Orientace se liší od sexuálního chování a genderové identity. Člověk se může identifikovat jako homosexuál, ale zůstat v celibátu, nebo se může chovat jako homosexuál, aniž by se považoval za homosexuála. K prozkoumání biologických vlivů byly použity studie dvojčat, hormonální výzkum a zobrazování mozku, ale nebyl prokázán žádný jednotlivý faktor, který by určoval orientaci ve všech případech.

Mezikulturní důkazy ukazují, že přitažlivost k osobám stejného pohlaví se objevuje v každé pečlivě studované společnosti, ačkoli sociální významy, které se jí připisují, se značně liší. Většina výzkumníků považuje orientaci za relativně stabilní charakteristiku, která se objevuje brzy a není volena v běžném slova smyslu.

• Trvalý vzorec přitažlivosti
• Odlišné od chování a identity
• Objevuje se napříč kulturami
• Pravděpodobně zahrnuje více biologických a vývojových vlivů

Vědecký konsenzus se domnívá, že orientace není otázkou morální volby ani prosté sociální nákazy.