Tóra je poučení. V nejužším slova smyslu se jedná o prvních pět knih hebrejské Bible – Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri a Deuteronomium – tradičně připisovaných Mojžíšovi. V širším smyslu se jedná o celé Boží učení dané Izraeli, písemné i ústní.

Svitek Tóry je nejposvátnějším předmětem v synagoze. Je ručně psaný na pergamenu podle přísných pravidel, je zakrytý jemnými potahy, zpracováván shromážděním a čte se nahlas v každoročním cyklu. Veřejné čtení není pouze vzdělávací; je to znovuzrození zjevení na Sinaji. Každý Žid má přikázáno studovat Tóru a ideál učence, který se těší z jejích detailů, zůstává ústředním bodem.

Rabínský judaismus zastává názor, že psaná Tóra byla doprovázena ústní Tórou, která ji rozvádí a aplikuje. Tato ústní tradice byla nakonec kodifikována v Mišně a Talmudu. Společně tvoří nepřetržitou konverzaci, která dodnes řídí židovský život v otázkách kalendáře, stravy, rodiny a etiky.

Pro Židy není Tóra relikvií. Je to živoucí ústava lidu ve smlouvě s Bohem, čtená a nově interpretovaná v každé generaci.