Křesťanství není samostatná organizace, ale rodina odlišných skupin, které sdílejí základní přesvědčení, ale liší se v doktríně, správě věcí veřejných a uctívání. Každá taková skupina je denominací. Baptisté, metodisté, luteráni a mnoho dalších ilustrují tento vzorec.

Denominace vznikají z historických neshod, reformních hnutí, kulturní adaptace nebo misijní expanze. Zachovávají si vlastní struktury pro ordinaci, vzdělávání a rozhodování. Některé zdůrazňují hierarchickou autoritu; jiné zdůrazňují nezávislost místních kongregací. Ekumenické úsilí usiluje o spolupráci, aniž by se vymazala denominační identita.

Příslušnost k denominaci formuje věřícího v jeho zkušenosti s liturgií, teologií a komunitou. Zároveň poskytuje rozpoznatelné instituce pro charitu, vzdělávání a veřejné vyznání. V pluralitních společnostech denominace soupeří a spolupracují současně.

• Samostatná organizovaná větev v rámci náboženství
• Sdílí základní víru, ale liší se v druhořadých záležitostech
• Udržuje si vlastní řízení a postupy
• Běžné v křesťanství a některých dalších tradicích