Sunna je živoucím příkladem proroka Mohameda. Skládá se z jeho výroků, činů a tichého souhlasu, jak je zaznamenali ti, kdo ho znali, a předávali je pečliví vypravěči. Spolu s Koránem tvoří primární zdroj islámského vedení.

Sbírky hadísů – nejznámější jsou ty od Bukharího a Muslima – uchovávají tisíce jednotlivých zpráv. Vědci vyvinuli důkladné metody pro hodnocení spolehlivosti přenašečů a soudržnosti textů. Z tohoto materiálu právníci vyvozovali právní rozhodnutí, etici morální ponaučení a obyčejní muslimové nacházeli vzorce pro každodenní život: jak se modlit, jak jíst, jak se chovat k sousedům, jak čelit smrti. Sunna je proto jak právním zdrojem, tak osobním ideálem. Následovat Proroka znamená kráčet tak, jak kráčel on.

Ne každá zpráva má stejnou váhu. Některé jsou hodnoceny jako naprosto autentické, jiné jako slabší. Debata o historické přesnosti konkrétních vyprávění a o správné metodě aplikace praxe sedmého století na moderní okolnosti pokračuje. Přesto autorita samotné Sunny zůstává pro drtivou většinu muslimů ústřední.

Sunna je nakonec méně knihou než spíše vzpomínaným životem, který nadále utváří životy těch, kteří si ji berou jako svůj vzor.