Posvětit znamená oddělit. V biblickém užití má toto slovo význam zasvěcení – vyjmutí něčeho z běžného užívání a zasvěcení toho Bohu. Posvěceny byly chrámy, oltáře, kněží a sabat. Základní myšlenkou je svatost: co patří Bohu, se nemá považovat za obyčejné.

Nový zákon používá pro lidi stejný jazyk. Věřící jsou popisováni jako již posvěcení Kristovým dílem a zároveň povoláni k postupnému posvěcování v každodenním životě. Toto napětí je záměrné. Ospravedlnění prohlašuje člověka za spravedlivého; posvěcení je celoživotní proces, během kterého se člověk stává tím, co o něm toto prohlášení říká. Duch svatý je činitelem; mezi prostředky patří Písmo, modlitba, svátosti a vzájemné povzbuzení komunity.

Různé tradice mapují tento proces odlišně. Některé očekávají zřetelný druhý prožitek úplného posvěcení; jiné vidí postupný růst v milosti, který se vyznačuje rostoucím přizpůsobováním se Kristu. Všechny se shodují, že cílem není morální sebezdokonalování samo o sobě, ale život, který odráží charakter Boha, který je svatý.

Když je nějaký předmět nebo osoba posvěcena, je to obyčejné přivlastněno pro vyšší účel. Slovo stále nese tento náboj.