Senzorineurální ztráta sluchu je důsledkem poškození vláskových buněk hlemýždě nebo sluchového nervu. Mechanické podání zvuku může být zachováno, ale převod na nervové signály nebo přenos těchto signálů je narušen.

Mezi příčiny patří stárnutí, dlouhodobé vystavení hlasitému hluku, některé léky, infekce a genetické faktory. Vysokofrekvenční sluch je často postižen jako první. Ztráta je obvykle trvalá, protože savčí vláskové buňky se neregenerují. Rozlišování řeči, zejména v hlučném prostředí, se stává obtížným, i když zesilovač zvuky činí slyšitelnými.

Sluchadla mohou pomoci zesílením zbývající funkce; kochleární implantáty obcházejí poškozené vláskové buňky a přímo stimulují sluchový nerv, čímž obnovují užitečný sluch u mnoha lidí s těžkou ztrátou sluchu. Prevence prostřednictvím ochrany sluchu a vyhýbání se ototoxickým lékům zůstává nejúčinnější strategií.

Když vnitřní ucho nebo sluchový nerv již nedokáže věrně přenášet zvuk, výsledkem je senzorineurální ztráta sluchu.