Lidské bytosti jsou společenská zvířata. Potřeba sounáležitosti je motivem k vytváření a udržování pozitivních vztahů s ostatními a k ​​pocitu akceptace jako součást skupiny.

Potřeba se objevuje brzy. Kojenci vyhledávají blízkost pečovatelů; děti navazují přátelství; dospělí investují do romantických partnerství, rodin a komunit. Když je potřeba naplněna – odmítnutím, izolací nebo chronickou osamělostí – následuje úzkost. Laboratorní studie ukazují, že i krátké sociální vyloučení aktivuje oblasti mozku spojené s fyzickou bolestí. Naopak podpůrné vztahy tlumí stres a předpovídají lepší fyzické a duševní zdraví po celý život.

Existují individuální rozdíly. Někteří lidé mají vyšší chronickou potřebu sounáležitosti a vyhledávají častější sociální kontakt; jiní se spokojí s menším počtem hlubších vazeb. Důležité jsou i situační faktory: hrozba a nejistota často zvyšují touhu po sounáležitosti, což je patrné ve způsobu, jakým spolu cizí lidé mluví během krize.

Příslušnost není totéž co popularita nebo status. Je to tišší požadavek, aby člověk nečelil životu úplně sám.