Akustické kódování je proces převodu informace do zvukového kódu, který si paměťový systém může uložit. Když si potichu opakujete telefonní číslo nebo slyšíte melodii, která vám utkvěla v hlavě, spoléháte se na ni.

V klasickém modelu paměti s více úložišti je akustické kódování obzvláště důležité v krátkodobé neboli pracovní paměti. Písmena, která znějí stejně – B, C, D, T – se při okamžitém vybavování snáze zamění než písmena, která vypadají stejně, ale zní odlišně. Předpokládá se, že fonologická smyčka, která je součástí pracovní paměti, je specializovaný systém, který uchovává akustickou informaci během nácviku.

Dlouhodobá paměť využívá také akustické prvky. Písně a básně naučené před lety si lze vybavit s překvapivou přesností, částečně proto, že samotný zvukový vzorec poskytuje bohatý podnět k vybavování. Lidé s určitými formami amnézie si mohou zachovat schopnost učit se nové melodie, i když si nemohou vytvářet nové epizodické vzpomínky.

Akustické kódování není jedinou cestou do paměti – vizuální a sémantické kódy jsou stejně důležité – ale je to právě ono, které proměňuje prchavý zvuk jazyka v něco, co lze uchovat a zkoumat.