Veřejné, kolektivní vyjádření nesouhlasu s politikou nebo režimem je protest. Sahá od povolených pochodů a shromáždění až po občanskou neposlušnost a v extrémních případech až po nepokoje.

Protesty signalizují intenzitu stížností, když se běžné institucionální kanály zdají být uzavřené nebo nereagující. Mohou ovlivnit veřejné mínění, zařadit problémy na pořad dne a uvalit politické náklady na osoby s rozhodovací pravomocí. Úřady reagují v závislosti na systému a vnímané hrozbě ústupky, kooptací nebo represí.

Efektivní protest obvykle vyžaduje organizaci, formulaci, která rezonuje i mimo klíčové aktivisty, a disciplínu dostatečnou k udržení sympatií veřejnosti. Digitální nástroje snížily náklady na mobilizaci a zároveň vytvořily nové zranitelnosti vůči sledování a dezinformacím. Právo na pokojný protest je v liberálních demokraciích chráněno a v autoritářských vládách omezeno nebo odepřeno.

Dlouhodobé protestní hnutí může vynutit problémy, které samotné volby nevyřešily.