Individuální práva, omezená vláda a právní stát tvoří jádro politického liberalismu. Liberálové tvrdí, že lidé by měli mít svobodu sledovat své vlastní cíle, pokud tím neškodí ostatním, a že k zajištění této svobody existuje politická autorita.

Klasický liberalismus kladl důraz na vlastnická práva, volný trh a ústavní omezení. Moderní liberalismus často akceptuje větší roli státu v poskytování vzdělávání, zdravotní péče a sociálního pojištění, aby formální svobody byly účinné. Obě větve sdílejí závazek k občanským svobodám, toleranci a vládě na základě souhlasu.

Liberalismus byl dominantním rámcem mnoha západních demokracií, přesto čelí výzvám ze strany populistických, nacionalistických a neliberálních hnutí. Debaty v rámci liberalismu se týkají správného rozsahu trhů, váhy rovnosti a mezí kulturní tolerance. Tato tradice nadále dodává slovní zásobu práv a konstitucionalismu používanou ve velké části světa.

Liberální řád chrání prostor, v němž se jednotlivci a sdružení mohou neshodnout bez násilí.