Sokrates nic nenapsal. Známe ho z Platónových dialogů, kde se objevuje jako tazatel, který odhaluje nevědomost svých partnerů. Sokratovská metoda je právě tato praxe: kladení otázek s cílem stimulovat kritické myšlení a odhalit základní předpoklady. Nejde o vítězství v argumentech. Jde o zkoumání. Sokrates tvrdil, že nic neví, a jeho otázky byly navrženy tak, aby ostatním ukázaly, že vědí méně, než si mysleli. Výsledkem byla často aporie, stav zmatku, který Sokrates považoval za začátek moudrosti.

Metoda má několik kroků. Položte otázku ohledně konceptu, jako je spravedlnost nebo odvaha. Získejte odpověď. Požádejte o definici. Otestujte definici na protipříkladech. Revidujte definici. Opakujte. Tento proces může být nepříjemný, zejména pro ty, kteří si mysleli, že znají odpovědi. Je však také osvobozující. Osvobozuje mysl od neprozkoumaných názorů. Sokratovská metoda se používá na právnických fakultách, kde profesoři kladou studentům otázky, aby zdokonalili své uvažování. Používá se ve vzdělávání, kde učitelé vedou studenty k tomu, aby si sami objevovali myšlenky. Používá se v terapii, kde jsou klienti povzbuzováni k zpochybňování vlastních předpokladů. Je to metoda bádání, nikoli soubor doktrín.

Vlastnosti sokratovské metody

• Tázání. Ptám se, než abych říkal.
• Vyvrácení. Testování definic s protipříklady.
• Aporia. Stav zmatku, který předchází vhledu.
• Pokora. Uznání vlastní nevědomosti.

Sokratovská metoda není totéž co Sokratovský paradox. Metoda je praxe. Paradox je tvrzení, že ctnost je poznání a že nikdo nedělá zlo dobrovolně.