Relativismus tvrdí, že pravda nebo morálka závisí na kontextu. Co je pravdivé pro jednoho člověka nebo kulturu, nemusí být pravdivé pro jiného. Co je správné v jedné společnosti, může být špatné v jiné. Tento názor má mnoho podob. Epistemický relativismus tvrdí, že poznání je relativní vzhledem k určitému rámci. Morální relativismus tvrdí, že morální soudy jsou relativní vůči kultuře nebo jednotlivci. Kulturní relativismus tvrdí, že bychom měli chápat víru a praktiky v jejich vlastním kulturním kontextu, nikoli je soudit podle našich vlastních měřítek.

Relativismus je často stavěn do kontrastu s objektivismem, který tvrdí, že některé pravdy jsou univerzální. Kritici tvrdí, že relativismus je sebezničující. Pokud je veškerá pravda relativní, pak je i tvrzení, že veškerá pravda je relativní, samo o sobě relativní. Obránci odpovídají, že relativismus se týká standardů, které používáme, nikoli toho, zda existuje svět nezávislý na nás. Relativismus měl vliv v antropologii, sociologii a kulturních studiích. Podporuje toleranci a pokoru. Zároveň však vyvolává obtížné otázky. Pokud je morálka relativní, jak kritizujeme praktiky, jako je otroctví nebo mrzačení pohlavních orgánů? Pokud je poznání relativní, jak hodnotíme konkurenční vědecká tvrzení? Debata mezi relativismem a jeho kritiky je jednou z nejdůležitějších v současné filozofii.

Formy relativismu

• Epistemic. Znalosti jsou relativní vzhledem k určitému rámci.
• Morálka. Morálka je relativní vzhledem ke kultuře nebo jednotlivci.
• Kulturní. Víra a praktiky by měly být chápány v kontextu.
• Estetika. Krása je relativní k individuálnímu vkusu.

Relativismus není totéž co tolerance. Tolerance je hodnota. Relativismus je tvrzení o povaze pravdy a morálky.