Nicota je absence existence. Není to věc, ale nedostatek čehokoli. Filozofové se ptali, zda je nicota legitimním pojmem. Parmenides tvrdil, že nic neexistuje, protože myslet na nic znamená myslet na něco. Gorgias tvrdil opak: nic neexistuje, a i kdyby ano, nemohli bychom to poznat, a i kdybychom to mohli poznat, nemohli bychom to sdělit. Paradoxy nicoty fascinují filozofy po tisíciletí.

Existencialisté přikládali nicotě ústřední roli. Heidegger tvrdil, že úzkost odhaluje nicotu, základ bytí. Sartre rozlišoval bytí o sobě, které je plné a pevné, od bytí pro sebe, které je vědomím a je charakterizováno nicotou. Vědomí není věc; je to nedostatek, negace. Tento nedostatek je to, co umožňuje svobodu. Nejsme určeni tím, kým jsme, protože to můžeme vždy negovat a stát se něčím jiným. Nicota není jen logická hádanka. Je to rys lidské existence. Jsme bytosti, které se mohou ptát, proč existuje něco, a ne nic.

Otázky o nicotě

• Neexistuje nic? Můžeme smysluplně říci, že nic neexistuje?
• Jaký je vztah mezi ničím a bytím? Je nic absencí bytí, nebo jeho základem?
• Co odhaluje nicota? Úzkost, svobodu, základ existence?

Nicota není totéž co prázdnota. Prázdnota je prostor, který by mohl být zaplněn. Nicota je absence jakéhokoli prostoru.