Některé myšlenky získávají na síle tím, že stojí proti svým protikladům. Antitéze je juxtapozice kontrastních slov, frází nebo myšlenek v paralelní struktuře. „Byly to nejlepší časy, byly to nejhorší časy“ staví dva extrémy vedle sebe tak, že každý zostřuje ten druhý. Tento prostředek se objevuje v politické rétorice, literatuře a každodenních argumentech, kdykoli chce řečník zdůraznit ostrý rozdíl.

Účinná antitéze se opírá o rovnováhu. Kontrastní prvky by měly mít podobnou gramatickou formu, aby opozice byla jasná a rytmická. Výsledek je často zapamatovatelný, protože mysl registruje jak podobnost struktury, tak rozdíl ve významu najednou. Spisovatelé ji používají k definování postoje tím, čím není, nebo k dramatizaci konfliktu v rámci jediné věty.

Ne každý kontrast se kvalifikuje. Ležérní opozice bez paralelní formy je prostě kontrast. Antitéze vyžaduje záměrné zrcadlení, které činí střet elegantním i důrazným. Když je úspěšný, zanechává v publiku čistý, ostrý rozlišení, na které je těžké zapomenout.