Když koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě klesne natolik, že to způsobí stres nebo usmrcení aerobních organismů, nazývá se tento stav hypoxie. Prahové hodnoty se liší podle druhu, ale hodnoty pod přibližně 2 miligramy na litr se široce používají jako praktická definice těžké hypoxie.

Pobřežní hypoxie je často spojena s eutrofizací: nadbytek živin stimuluje růst řas a následný rozklad organické hmoty spotřebovává kyslík. Stratifikace brání doplňování kyslíku z atmosféry. Zóny s minimálním obsahem kyslíku v otevřeném oceánu se přirozeně vyskytují ve středních hloubkách, kde se organická hmota dýchá a cirkulace je pomalá; tyto zóny se v některých oblastech rozšiřují s tím, jak se oceán otepluje a stává se více stratifikovaným.

Hypoxie mění potravní sítě, vytváří kompresi stanovišť pro mobilní druhy a může vést k masovému úhynu přisedlých organismů. Monitorování hladiny kyslíku a snižování příjmu živin jsou hlavními reakcemi managementu v pobřežních vodách. Změny obsahu kyslíku v otevřeném oceánu způsobené klimatem představují rostoucí problém pro hlubokomořské a střední mořské ekosystémy.

• Podmínky s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku
• Stresuje nebo zabíjí aerobní mořský život
• Často spojováno s obohacováním živinami a stratifikací
• Rozšiřování v některých oblastech otevřeného oceánu