Dendrity jsou větvení neuronu, která přijímají signály z jiných buněk. Jejich název pochází z řečtiny pro strom a podobnost je výstižná: typický neuron rozprostírá hustý strom dendritů, které shromažďují vstupy ze stovek nebo tisíců synaptických kontaktů.

Chemické signály uvolňované na synapsích se vážou na receptory na dendritické membráně a vyvolávají malé elektrické změny. Tyto lokální potenciály putují směrem k tělu buňky, kde se sčítají. Pokud kombinovaný signál dosáhne prahové hodnoty na axonálním návrší, spustí se akční potenciál. Dendritické trny – drobné výčnělky na větvích – jsou primárními místy excitačních synapsí a jsou vysoce plastické; jejich počet a tvar se mění s učením a zkušenostmi.

Geometrie dendritického stromu ovlivňuje způsob integrace signálů. Některé neurony mají propracované, dalekosáhlé dendrity; jiné jsou kompaktnější. Chorobné procesy, které dendrity prořezávají nebo deformují, jako je tomu u některých forem mentálního postižení nebo neurodegenerace, narušují schopnost neuronu zpracovávat informace.

Každá zpráva, kterou neuron obdrží, dorazí nejprve na jeho dendrity.