To, co se společnost rozhodne zachovat, odhaluje, čeho si cení. Dědictví zahrnuje památky, tradice, jazyky a zvyklosti zděděné po předchozích generacích a považované za hodné ochrany a předávání.

Hmotné dědictví zahrnuje budovy, artefakty a krajinu; nehmotné dědictví zahrnuje rituály, řemesla a ústní tradice. Národní a mezinárodní orgány určují místa a praktiky k právní ochraně. Často vznikají spory o to, čí dědictví má význam a kdo kontroluje jeho interpretaci a ekonomické přínosy.

Dědictví může sjednocovat nebo rozdělovat. Podporuje cestovní ruch a vzdělávání, ale může také zmrazit živé tradice nebo vyloučit marginalizované skupiny. Historici a odborníci na kulturní dědictví se orientují v napětí mezi ochranou a změnou, autenticitou a adaptací. Samotný koncept má svou historii a rozšiřuje se od elitních památek k širším kulturním projevům.

• Zděděné tradice a památky, jejichž zachování je ceněno
• Zahrnuje hmotné i nehmotné formy
• S výhradou určení a napadení
• Vyvažuje ochranu přírody s životními postupy