Teplota stoupá s hlubšími vrstvami Země. Geotermální gradient je rychlost tohoto nárůstu, obvykle kolem 25–30 °C na kilometr v horní zemské kůře, ačkoli hodnoty se značně liší v závislosti na tektonickém prostředí.

Ve stabilních kontinentálních vnitrozemích je gradient relativně nízký; v sopečných oblastech a na středooceánských hřbetech může být mnohem strmější. Mezi zdroje tepla patří zbytkové teplo z planetární akrece, rozpad radioaktivních izotopů a latentní teplo z krystalizace jádra. Konduktivní tepelný tok měřený na povrchu odráží gradient a tepelnou vodivost hornin.

Znalost geotermálního gradientu je nezbytná pro interpretaci metamorfních podmínek, navrhování hlubokých vrtů a posouzení potenciálu geotermální energie. Tam, kde je gradient dostatečně vysoký, lze získávat horkou vodu nebo páru pro výrobu energie nebo přímé vytápění. Lokální anomálie často poukazují na magmatická tělesa nebo cirkulující tekutiny.

• Rychlost nárůstu teploty s hloubkou
• Průměrné teploty v kontinentální kůře 25–30 °C/km
• Liší se podle tektonického prostředí
• Důležité pro geotermální energii a metamorfózu