Identické sekvence DNA mohou vést k různým výsledkům. Epigenetika studuje dědičné změny v genové expresi, které nezahrnují změny v podkladové sekvenci DNA. Chemické modifikace DNA a histonových proteinů spolu s nekódujícími RNA regulují, zda jsou geny aktivní nebo tiché.

Metylace DNA a modifikace histonů jsou nejlépe charakterizované mechanismy. Tyto znaky se vytvářejí během vývoje a mohou reagovat na prostředí, stravu a stres. Některé epigenetické stavy přetrvávají prostřednictvím buněčného dělení a v některých případech i napříč generacemi.

Epigenetická dysregulace přispívá k rakovině, poruchám imprintingu a komplexním onemocněním. Vědci mapují tyto znaky v celém genomu, aby pochopili vývoj a onemocnění. Na rozdíl od mutací DNA je mnoho epigenetických změn potenciálně reverzibilních, což otevírá terapeutické možnosti s léky, které mění metylaci nebo acetylaci histonů.

• Dědičné změny v genové expresi bez změny sekvence DNA
• Zahrnuje metylaci DNA a histonové značky
• Reaguje na vlivy prostředí
• Relevantní pro vývoj a nemoci