Vyhynutí je oslabení a nakonec vymizení podmíněné reakce, když je podmíněný podnět opakovaně prezentován bez nepodmíněného podnětu, nebo když zesílené chování již není posilováno.

V klasickém podmiňování tón, který kdysi předpovídal jídlo, ztrácí svou schopnost vyvolávat slinění, pokud jídlo již nenásleduje. V operantním podmiňování pákový tlak, který kdysi produkoval kuličky, postupně klesá, když kuličky přestanou vycházet. Vyhasnutí není totéž co zapomínání nebo odnaučování; původní asociace často zůstává latentní. Spontánní zotavení může nastat po době odpočinku a opětovné učení je obvykle rychlejší než původní osvojení.

Základem expozičních terapií úzkostných poruch je vyhasnutí. Konfrontací s obávaným podnětem bez očekávaného negativního výsledku se pacient naučí nové asociaci bezpečí, která konkuruje starému strachu. Proces vyžaduje pečlivé zvládání; neúplné vyhasnutí nebo návrat původního kontextu může reakci obnovit.

Vymírání učí, že kdysi spolehlivý prediktor již není spolehlivý. Chování se odpovídajícím způsobem přizpůsobuje.