Všechno stojí víc. Káva, kterou si každé ráno kupujete, nájem, jízdné v autobuse. Když ceny v celé ekonomice rostou delší dobu, je to inflace. Snižuje kupní sílu: za stejnou výplatu si můžete koupit méně než před rokem. Centrální banky se snaží udržovat inflaci nízkou a stabilní, obvykle kolem 2 procent ročně.

Inflace pochází ze dvou hlavních směrů. K poptávkové inflaci dochází, když výdaje převyšují produkci: příliš mnoho peněz se honí za příliš malým množstvím zboží. K nákladové inflaci dochází, když rostou výrobní náklady, například při prudkém nárůstu cen ropy nebo zvýšení mezd, a podniky tyto náklady přenášejí na spotřebitele. V praxi často obě síly působí současně.

Mírná inflace je normální a dokonce prospěšná. Promazuje soukolí trhu práce a umožňuje mzdám přizpůsobovat se bez nominálních škrtů. Vysoká inflace je destruktivní. Trestá střadatele, deformuje investice a nutí centrální banky k prudkému zvyšování úrokových sazeb, což může vyvolat recese. Stagflace v 70. letech 20. století s vysokou inflací a vysokou nezaměstnaností byla bolestnou lekcí o tom, jak těžké může být inflaci kontrolovat, jakmile jednou propukne.

Příčiny a následky

• Poptávka: příliš mnoho výdajů
• Tlak na náklady: rostoucí výrobní náklady
• Vestavěné: očekávání budoucí inflace
• Vítězové: dlužníci, držitelé aktiv
• Poražení: střadatelé, důchodci s pevným příjmem