Barevné kolo uspořádává odstíny do kruhu, aby znázornilo jejich vztahy. Isaac Newton je často považován za autora prvního kruhového diagramu z roku 1666, ačkoli i dřívější myslitelé se zabývali podobnými myšlenkami. Barevné kolo od té doby nabylo mnoha podob. Některé verze umisťují červenou, žlutou a modrou barvu na stejném místě, na základě tradičního malířství. Jiné používají pro tisk azurovou, purpurovou a žlutou barvu nebo červenou, zelenou a modrou pro světlo. Každé kolo odráží jiný systém míchání.

Designéři používají kruh k vytváření palet. Barvy proti sobě se doplňují a vytvářejí silný kontrast. Barvy vedle sebe jsou analogické a harmonizují. Barvy v bodech rovnostranného trojúhelníku tvoří triádické schéma. Rozdělená komplementarita používá základní barvu a dvě barvy sousedící s jejím doplňkem. Tyto vzory jsou výchozími body, nikoli formulemi. Paleta, která na kruhu vypadá vyváženě, může v kontextu selhat v závislosti na osvětlení, materiálu a kulturních asociacích.

Běžné barevné vztahy

• Doplňkové: naproti na volantu.
• Analogicky: sousedící na kole.
• Triáda: tři rovnoměrně rozmístěné barvy.
• Děleně komplementární: báze plus dva téměř komplementární členy.

Barevné kolo je mapa, nikoli území. Pomáhá designérům vidět vztahy, ale konečný úsudek se odehrává v samotné práci.