Hrnčířství tvaruje hlínu do nádob a předmětů a poté je vypaluje, aby se jim udržel tvar. Hliněné těleso může být z kameniny, kameniny nebo porcelánu. Každá z nich zraje při jiné teplotě a chová se jinak na kruhu nebo v ruce. Kamenina je porézní a vypaluje se pomalu. Kamenina je hustá a odolná. Porcelán je bílý, průsvitný a obtížně se s ním hází, protože se snadno sesedá.

Ruční výroba zahrnuje výrobu hrnců se špetkou, výrobu z cívek a výrobu desek. Vrhání na kruhu umožňuje rychlejší výrobu kulatých, symetrických tvarů, jakmile hrnčíř získá potřebnou dovednost. Po tvarování dílo schne do tvrdosti kůže, opracuje se a poté zcela schne do sucha. První výpal, zvaný bisque, ztvrdne hlínu. Poté se nanese glazura. Druhý výpal, glazovací výpal, nataví vrstvu skla na povrch.

Hlavní druhy jílu

• Kamenina – nehořlavá, porézní, teplé barvy, vhodná pro dekorativní práce
• Kamenina – středně až silně ohnivá, odolná, vhodná pro každodenní použití
• Porcelán – hořlavý, bílý, průsvitný, náročný na zpracování

Pece fungují na elektřinu, plyn nebo dřevo. Výpal dřeva zanechává stopy popela a plamene, které žádná glazura nedokáže napodobit. Tyto povrchy jsou nepředvídatelné, a právě proto se za nimi někteří hrnčíři uchylují.