Šroubování upevňuje konstrukční prvky pomocí šroubů a matic. Je to jedna z hlavních metod spojování ocelových prvků. Šroub prochází otvory ve dvou nebo více deskách a matice jej utahuje, aby desky k sobě sevřela. Spojení přenáší zatížení třením, ložiskem nebo tahem, v závislosti na typu šroubu a konstrukci. Šroubové spoje lze sestavit v terénu, zkontrolovat a v případě potřeby rozebrat. V kuchyni se tento termín objevuje zřídka, ale jeho myšlenka ano. Šroub je spojovací prvek. Sklenice se šroubovacím uzávěrem, svorka, páska. Každý z nich drží něco na místě. Princip je stejný: mechanické spojení, které odolává oddělení.

Šrouby se dodávají v několika jakostech a typech. A325 a A490 jsou vysokopevnostní konstrukční šrouby používané v ocelových rámech. Jsou utaženy na specifikované napětí. Kotevní šrouby se zabudovávají do betonu a drží sloupy a zařízení. Očkové šrouby a U-šrouby slouží specializovaným účelům. Průměr šroubu, délku, závit a povrchovou úpravu určuje inženýr. V kuchyni může být nejbližším ekvivalentem vazník, provázek používaný k uvázání pečeně. Drží tvar. Před podáváním se odstraní.

Šroubové spoje mají oproti svařovaným výhodu. Jejich montáž je rychlejší. Nevyžadují certifikované svářeče. Lze je vizuálně kontrolovat. Dokážou vyrovnat drobné nesouososti. Mohou se však uvolnit vlivem vibrací, takže mohou vyžadovat pojistné podložky. Spojení je jen tak pevné, jako jeho nejslabší součást. Často je to šroub. Totéž platí v kuchyni. Příliš volná vaznice umožňuje roztékání pečeně. Příliš utažená vaznice se zařezává do masa. Spojovací prvek musí být správný. Kuchař to musí vědět.