Banky nemohou přijmout klienta, aniž by věděly, kdo je. Poznej svého klienta neboli KYC je soubor pravidel a postupů, které vyžadují, aby finanční instituce ověřovaly totožnost, rozuměly povaze podnikání klienta a posuzovaly riziko praní špinavých peněz nebo financování terorismu. Jde o zákonnou povinnost, nikoli o zdvořilost.

Proces má několik kroků. Identifikace zákazníka zahrnuje shromažďování průkazu totožnosti vydaného vládou, dokladu o adrese a daňového identifikačního čísla. Due diligence klienta posuzuje rizikový profil klienta na základě jeho povolání, zdroje finančních prostředků a očekávaných transakčních vzorců. Zvýšená due diligence se vztahuje na vysoce rizikové klienty, jako jsou politicky exponované osoby nebo podniky v odvětvích s vysokou hotovostní náročností. Průběžné monitorování sleduje transakce v porovnání s očekávaným vzorcem a signalizuje vše neobvyklé.

KYC je drahé. Banky utrácejí miliardy za systémy ověřování identity, analytiky a pracovníky pro dodržování předpisů. To také frustruje zákazníky, kteří musí poskytovat dokumenty a odpovídat na otázky. Alternativou je však horší. Banky, které v KYC selžou, čelí pokutám, ztrátě licencí a poškození pověsti. V roce 2012 banka HSBC zaplatila 1,9 miliardy dolarů za selhání KYC, která umožnila drogovým kartelům prát špinavé peníze prostřednictvím jejích účtů.

Pravidla se liší v závislosti na zemi, ale řídí se standardy stanovenými Finanční akční skupinou (FATF). Spojené státy je implementují prostřednictvím zákona USA PATRIOT Act a předpisů FinCEN. Evropská unie má své vlastní směrnice proti praní špinavých peněz. Přeshraniční banky musí dodržovat všechny z nich.