Za jasné noci poblíž pólů může obloha zářit zeleně, červeně a fialově. To je polární záře. Vzniká, když nabité částice ze Slunce, unášené slunečním větrem, narazí do zemské magnetosféry. Magnetosféra je vede k pólům, kde se srážejí s kyslíkem a dusíkem v horních vrstvách atmosféry. Tyto srážky excitují atomy a při jejich relaxaci emitují světlo.

Zelená je nejběžnější barva, kterou produkuje kyslík v nadmořské výšce asi 100 až 150 kilometrů. Červená pochází z kyslíku ve vyšších polohách. Fialová a modrá pocházejí z dusíku. Barvy závisí na tom, který plyn je zasažen a jak vysoko ke srážce dochází.

Polární záře není jen krásná. Je viditelným znakem vesmírného počasí, stejné aktivity, která může narušit satelity, rádiovou komunikaci a elektrické sítě. Carringtonova událost z roku 1859 způsobila polární záře viditelné poblíž rovníku a vyřadila z provozu telegrafní systémy. Podobná bouře by dnes způsobila mnohem větší škody.

Vědci studují polární záře, aby pochopili, jak magnetosféra reaguje na sluneční aktivitu. Světlo je jen vrcholem mnohem většího jevu.