Vejdete-li do velkého hotelu nebo kancelářské budovy, můžete se ocitnout ve vznešeném otevřeném prostoru se skleněnými stropy a balkony po stranách. To je atrium – centrální hala, která vnáší světlo a vzduch hluboko do interiéru budovy. Římané tuto formu pro své domy vynalezli, ale moderní architekti ji oživili z jiného důvodu: denního světla.

V hluboké podlahové desce působí kanceláře daleko od oken jako jeskyně. Atrium tento problém řeší vyhloubením svislé šachty skrz budovu, která umožňuje slunci dosáhnout nižších pater a poskytuje obyvatelům společný prostor, kde mohou vidět a být viděni. Skleněná střecha zabraňuje vnikání deště a zároveň propouští světlo.

Atria slouží také jako společenská místa. Lidé se tam kříží. Kavárny a posezení se shlukují po okrajích. Požární předpisy s nimi zacházejí pečlivě – kontrola kouře a únik jsou hlavními konstrukčními výzvami – ale když je atrium dobře provedeno, stává se srdcem budovy.

Ne každé atrium funguje. Na měřítku záleží. Příliš malé a působí jako světelná studna. Příliš velké a stává se prázdnou prázdnotou.