Kulturní relativismus tvrdí, že kultura by měla být chápána sama o sobě, nikoli posuzována podle standardů jiné. Tato myšlenka se objevila na počátku 20. století a nejvíce se spojovala s Franzem Boasem a jeho studenty jako reakce na rasistické a evoluční rámce, které v té době dominovaly antropologii. Boas tvrdil, že každá kultura má svou vlastní historii a logiku a že jejich srovnávání na jediné stupnici pokroku je špatná věda i špatná etika.

Relativismus neznamená, že je dovoleno cokoli. Je to metodologický postoj: odložit soudy na dostatečně dlouhou dobu, abychom se dozvěděli, jak lidé sami vidí svět. To nevyžaduje schvalování každé praxe. Antropologové rozlišují metodologický relativismus, výzkumný nástroj, od morálního relativismu, tvrzení, že žádnou praxi nelze nikdy kritizovat. Většina pracujících antropologů přijímá první a druhý odmítá.

Proč na tom záleží

• Opravuje etnocentrické zkreslení ve výzkumu.
• Nutí to k zaměřování pozornosti na místní kontext a význam.
• Neomlouvá to újmu ani porušování lidských práv.
• Zůstává jedním z ústředních etických závazků dané disciplíny.

Správné pochopení relativismu je úkolem vyvažovat. Jde o to, nejdříve porozumět, než soudit, ne se soudit navždy.