Archeologie rekonstruuje minulé lidské společnosti z toho, co po sobě zanechaly. Rozbité hrnce, zakopané zdi, poničené kosti, pylová zrna a opuštěné nástroje nesou informace. Archeologové nekopají náhodně. Prozkoumávají krajinu, čtou satelitní snímky a pečlivě odebírají vzorky, než se lopatka dotkne půdy. Kontext je stejně důležitý jako samotný objekt: kde bylo něco nalezeno, co leželo vedle toho a z jaké vrstvy to pochází.

Tato disciplína zahrnuje hlubokou prehistorii i nedávnou historii. Někteří archeologové studují kamenné nástroje z doby před miliony let; jiní vykopávají továrny nebo otrokářské ubikace z 19. století. Mezi metody patří stratigrafie, radiokarbonové datování, analýza zbytků a stále častěji studie DNA a izotopů. Vykopávky jsou destruktivní, takže zaznamenávání je pečlivé a publikace je etickou povinností. Mnoho projektů nyní zapojuje potomky komunit do rozhodování o tom, co vykopat a co vystavit.

Základní nástroje řemesla

• Průzkum a dálkový průzkum Země pro lokalizaci lokalit bez nutnosti kopání.
• Stratigrafický výzkum za účelem stanovení sekvence a asociace.
• Datovací metody od radiokarbonu po dendrochronologii.
• Laboratorní analýza artefaktů, půd a organických zbytků.

Každý výkop ničí lokalitu, kterou studuje. Tato skutečnost ovlivňuje způsob, jakým archeologové plánují, zaznamenávají a sdílejí svou práci.