Střídání plodin je praxe pěstování různých plodin postupně na stejné půdě v průběhu po sobě jdoucích sezón za účelem udržení úrodnosti půdy, snížení výskytu škůdců a chorob a zlepšení výnosů. Princip je starověký: římští autoři doporučovali střídat obiloviny s luštěninami a středověký systém tří polí střídal ozimé obiloviny, jarní obiloviny a úhory. Čtyřpolní rotace v Norfolku z 18. století – pšenice, tuřín, ječmen, jetel – byla základním kamenem britské zemědělské revoluce. Rotace přerušují životní cykly škůdců a chorob, vyrovnávají využívání živin, zlepšují strukturu půdy a snižují závislost na syntetických vstupech. Luštěniny fixují dusík, hluboce kořenové plodiny rozrušují podloží a krycí plodiny chrání půdu mezi tržními plodinami. Moderní rotace jsou navrženy s ohledem na poptávku na trhu, klima a typ půdy a mohou trvat dva až pět let. Střídání plodin je ústředním principem ekologického zemědělství a ochranářského zemědělství a pro maximální užitek se často kombinuje s bezorebnou orbou, krycími plodinami a integrovanou ochranou proti škůdcům.