Kázání je náboženský projev pronášený jako součást bohoslužby. Jeho kořeny sahají až k synagogální praxi čtení Písma a jeho výkladu, což byla praxe, kterou v Nazaretu dodržoval i sám Ježíš. Raná církev v tomto vzoru pokračovala; Pavlovy listy se již četly nahlas a učitelé je brzy začali vysvětlovat a uplatňovat.

Forma se značně liší. Některé tradice upřednostňují výklad verš po verši, který se drží zvoleného textu. Jiné preferují tematické projevy, které čerpají z více pasáží. Délka, styl a emocionální teplota se liší podle kultury a denominace. Co zůstává konstantní, je tvrzení, že mluvené slovo, když je spojeno s psaným slovem, se může stát prostředkem milosti. Kazatel není primárně bavičem nebo přednášejícím, ale služebníkem textu a shromáždění.

Velká kázání utvářela dějiny – Augustinovo, Zlatoústé, Lutherovo, Wesleyho, Kingovo. Většina kázání je však obyčejných, připravovaných týden co týden pro běžné sbory. Jejich účinnost je těžké měřit a snadno přeceňovat nebo zavrhovat. Přesto tato praxe přetrvává, protože komunity nadále věří, že Bůh stále promlouvá skrze lidskou řeč, i když je tato řeč spojena s Písmem a pronášena s vírou.

Kázání končí, ale jeho dílo, pokud nějaké je, pokračuje v životech těch, kteří ho slyšeli.