Písmo svaté je text, který komunita považuje za posvátný a autoritativní. Obsah se liší podle tradice, ale funkce je podobná: tyto texty nejsou pouze informativní; jsou místem, kde se očekává, že bude slyšet božský hlas.

Pro Židy je jádrem Tanach – Tóra, Proroci a Spisy. Pro křesťany tvoří tytéž knihy, uspořádané odlišně, Starý zákon, který je spojen s Novým zákonem s evangelii, dopisy a apokalypsou. Muslimové uctívají Korán jako konečné nezkreslené zjevení. Jiné tradice mají své vlastní kánony: Védy, Tripitaka, Guru Granth Sahib. V každém případě byl proces rozpoznávání postupný; komunity v průběhu času rozlišovaly, které spisy nesou jedinečnou váhu.

O tom, jak Písmo funguje, se diskutuje. Některé tradice zdůrazňují jeho neomylnost v otázkách víry a praxe; jiné zdůrazňují jeho roli živého svědectví, které musí být interpretováno v rámci komunity. Překlad byl vždy nezbytný i sporný, protože síla textu je vázána na jazyk, ve kterém je přijímán. Veřejné čtení, soukromé studium a liturgické užívání udržují slova v oběhu napříč generacemi.

Když se nějaký text nazývá písmem, tvrdí se tím, že zaznamenává více než jen minulost. Nadále se zabývá současností.