Člověk se dozví o neštěstí jiného a cítí smutek nebo starost o něj, aniž by nutně sdílel stejný emocionální stav. Soucit je pocit péče a zájmu o utrpení druhého.

Liší se od empatie, která zahrnuje sdílení nebo důkladné pochopení pocitů druhého. Soucit může motivovat k pomoci a často je doprovázen touhou zmírnit utrpení. Objevuje se v raném vývoji a je podporován kulturními normami soucitu.

Nadměrný nebo selektivní soucit může vést k zaujaté pomoci nebo emocionálnímu vyčerpání. V profesionální péči vyvážený soucit podporuje zapojení, aniž by pomáhajícího zahlcoval. Projevy soucitu – verbální, obličejové nebo praktické – tvoří součást sociální reakce na ztrátu a těžkosti. Soucit spojuje lidi prostřednictvím uznání zranitelnosti.

Cit k druhému je jedním z běžných pout, která drží společenský život pohromadě.