Jméno, které bylo včera dostupné, dnes už neexistuje. Zapomínání je ztráta přístupu k informacím, které byly kdysi uloženy v paměti. Je to normální a často adaptivní rys kognitivního systému, který musí stanovovat priority.

Mezi příčiny patří rozpad paměti v průběhu času, rušení konkurenčními vzpomínkami, selhání vybavování si paměti v důsledku chybějících podnětů a motivované zapomínání bolestivého materiálu. Slavná křivka zapomínání popsaná Ebbinghausem ukazuje rychlou počáteční ztrátu následovanou pomalejším poklesem. Spánek, intervalové vybavování a emoční význam, to vše zpomaluje zapomínání.

Patologické zapomínání se objevuje u amnézie, demence a některých disociativních stavů. V běžném životě zapomínání chrání před mentálním zmatkem a umožňuje aktualizaci znalostí. Strategie, které zlepšují kódování a poskytují bohaté podněty pro vybavování, snižují nežádoucí zapomínání. Mysl je uzpůsobena k zapomínání i k pamatování.

Co mizí z paměti, často uvolní místo pro to, na čem stále záleží.