Plačící dítě se utiší, když ho zvedne známý pečovatel. Toto rychlé uklidnění odráží citovou vazbu – hluboké citové pouto, které se vytváří mezi dítětem a pečovatelem a formuje to, jak dítě později přistupuje k vztahům.

John Bowlby a Mary Ainsworthová zmapovali vzorce: bezpečné citové pouto pramení z důsledné a citlivé péče; nejisté formy vznikají, když je péče nepředvídatelná, odmítavá nebo děsivá. Tyto rané vzorce ovlivňují romantické vazby, přátelství a dokonce i chování na pracovišti v dospělosti. Citové pouto není fixní ve dvou letech; pozdější vztahy mohou revidovat vnitřní pracovní modely sebe sama a druhých.

Výzkumníci stále používají metodu „Podivné situace“ ke klasifikaci attachmentu u kojenců, zatímco měření u dospělých se spoléhají na rozhovory a dotazníky. Terapie zaměřená na attachment si klade za cíl vytvořit nápravný emocionální prožitek v rámci spolehlivého vztahu. Kvalita raných vazeb zůstává jedním z nejsilnějších prediktorů pozdější emoční regulace a sociální kompetence.

Bezpečné zázemí v dětství dává pocit bezpečí při objevování širšího světa.