Plasticita je schopnost mozku měnit svou strukturu a funkci v reakci na zkušenosti, učení nebo zranění. Synapse se posilují nebo oslabují, vytvářejí se nová spojení a v některých případech nepoškozené oblasti přebírají funkce, které dříve zajišťovaly poškozené oblasti.

Plasticita je největší v raném věku, během kritických a citlivých období, kdy se senzorické a motorické systémy dolaďují. Pokračuje po celou dospělost a podporuje osvojování dovedností a formování paměti. Po mrtvici nebo jiném ložiskovém poranění může intenzivní rehabilitace vést k reorganizaci, která obnovuje některé ztracené schopnosti. Terapie s omezením pohybu a podobné přístupy využívají plasticitu tím, že nutí používat postižené končetiny, a tím podporuje kortikální remapování.

Ne každá plasticita je prospěšná. Maladaptivní změny mohou přispívat k chronické bolesti, fantomovým pocitům končetin a určitým psychiatrickým stavům. Stejné mechanismy, které umožňují zotavení a učení, mohou za různých okolností zakořenit nežádoucí vzorce chování.

Mozek není neměnný stroj. Jeho neustálá schopnost reorganizace je to, co označuje termín plasticita.