V republikách je hlavou státu často prezident. Tento úřad může být převážně ceremoniální, nebo v prezidentských systémech ústřední výkonný orgán volený nezávisle na zákonodárném sboru.

Prezidentské pravomoci obvykle zahrnují velení ozbrojeným silám, vedení zahraničních vztahů, jmenování vysokých úředníků a podepisování nebo vetování legislativy. Délka a omezení funkčního období se liší. Přímá volba dává prezidentům osobní mandát; nepřímá volba prostřednictvím sboru volitelů nebo parlamentu mění vztah mezi voliči a stranami.

Soustředění viditelnosti a autority v jedné osobě vytváří jak rozhodné vedení, tak riziko personalizace. Vztahy s legislativou mohou být kooperativní nebo antagonistické v závislosti na stranické kontrole a institucionálních pravidlech. Impeachment nebo ekvivalentní procesy poskytují poslední možnost kontroly prezidentského pochybení.

Formální pravomoci prezidenta jsou jen částí příběhu; dovednosti a okolnosti určují, jak plně jsou realizovány.