Loajalita k vlastnímu národu a přesvědčení, že národní zájmy by měly mít přednost, formují nacionalismus jako politickou sílu. Může podněcovat osvobozenecká hnutí proti impériu a také vést k exkluzivní nebo expanzivní politice.

Nacionalismus se mobilizuje kolem sdíleného jazyka, kultury, historie nebo etnické příslušnosti. Občanské verze zdůrazňují sdílené politické hodnoty a instituce; etnické verze zdůrazňují původ a kulturní homogenitu. Obě inspirovaly budování států a obě ospravedlňovaly diskriminaci nebo násilí vůči těm, kteří jsou definováni jako outsideři.

V současné politice se nacionalismus objevuje v debatách o imigraci, obchodu, suverenitě a mezinárodních institucích. Zastánci tvrdí, že chrání sebeurčení a kulturní kontinuitu. Kritici varují, že může sklouznout ke xenofobii a podkopávat spolupráci na společných problémech. Intenzita nacionalistických nálad kolísá s ekonomickými obavami, demografickými změnami a signály elit.

• Upřednostňuje národní identitu a zájmy
• Může mít občanský nebo etnický důraz
• Pohání osvobození i vyloučení
• Ovlivňuje debaty o imigraci, obchodu a zahraniční politice