Spory o význam práva a jeho aplikaci na konkrétní případy řeší soudní moc. Tato složka moci se skládá ze soudů a soudců, kteří je zaměstnávají.

Nezávislé soudnictví vykládá zákony, přezkoumává ústavnost legislativy a výkonné činnosti a chrání individuální práva. Metody jmenování, ochrana funkčního období a rozpočty ovlivňují míru nezávislosti. V systémech zvykového práva soudní rozhodnutí také vytvářejí precedenty, které řídí budoucí případy.

Moc soudnictví je značná, ale omezená. Soudy postrádají finanční prostředky a prostředky k vymáhání práva; při vymáhání se spoléhají na dobrovolné dodržování předpisů a podporu ostatních složek moci. Kontroverze ohledně soudního aktivismu nebo zdrženlivosti odrážejí hlubší neshody ohledně správné role nevolených soudců v demokracii. Důvěra veřejnosti v nestrannost soudů je klíčovým aktivem, které je snazší ztratit, než obnovit.

• Oddělení, které vykládá a uplatňuje právo
• Řeší spory a přezkoumává vládní opatření
• Nezávislost chráněná institucionálním uspořádáním
• Spoléhá na dodržování předpisů ostatními aktéry