Autoritářská nacionalistická ideologie, která oslavuje stát nebo rasu, potlačuje opozici a mobilizuje společnost prostřednictvím masové organizace a propagandy, je známá jako fašismus. Vznikla na počátku dvacátého století v Evropě a je nejvíce spojována s Mussoliniho Itálií a v rasově zkreslené podobě s Hitlerovým Německem.

Fašistická hnutí odmítala jak liberální demokracii, tak marxistický socialismus. Zdůrazňovala hierarchii, boj a princip vůdcovství. Jakmile se dostala k moci, zrušila nezávislé instituce, kontrolovala kulturu a vzdělávání a prosazovala agresivní zahraniční politiku. Lidská cena fašistických režimů, zejména nacistické varianty, zůstává ústředním varováním v politické paměti.

Vědci diskutují o přesných hranicích tohoto termínu a jeho použitelnosti na pozdější hnutí. Mezi jeho klíčové rysy patří ultranacionalismus, pohrdání demokratickým pluralismem a fúze státní a stranické moci. Pochopení fašismu je i nadále důležité pro rozpoznání autoritářských vzorců, které recyklují podobná témata v nových kontextech.

Porážka mocností Osy v roce 1945 zdiskreditovala fašismus jako model vládnutí, přesto se jeho ideologické fragmenty pravidelně znovu objevují.