Zvuková energie vzniká vibrujícími objekty a šíří se médiem jako vlny. Zabrnkáte-li do kytarové struny, vibruje. Vibrace tlačí molekuly vzduchu. Molekuly narážejí do svých sousedů. Tlaková vlna se šíří směrem ven. Vaše ucho vlnu detekuje. Slyšíte tón.

Zvuk potřebuje médium. Nemůže se šířit vakuem. Proto je ve vesmíru ticho. Rychlost zvuku závisí na médiu. Ve vzduchu je to při pokojové teplotě asi 343 metrů za sekundu. Ve vodě je to asi 1 480 metrů za sekundu. V oceli je to asi 5 960 metrů za sekundu. Čím hustší a tužší je médium, tím rychleji se zvuk šíří.

Vlastnosti zvuku

• Frekvence určuje výšku tónu.
• Amplituda určuje hlasitost.
• Tón tónu určuje kvalitu.
• Rychlost závisí na médiu.
• Zvuk se odráží, láme a difraktuje.

Zvuková energie se používá v sonaru, ultrazvuku a hudbě. Netopýři se navigují pomocí echolokace. Lodě mapují oceánské dno pomocí sonaru. Lékaři zobrazují plody ultrazvukem. Hudebníci přetvářejí zvukovou energii do uměleckých děl. Energie je malá. Šepot nese pikowatty. Rockový koncert nese tisíce wattů. Ale energie stačí k pohybu ušního bubínku a spuštění nervových signálů. Zvuk je mechanická vlna. Není elektromagnetická. Nemůže se šířit prostorem. Je to energie vibrací, přenášená z molekuly na molekulu. Je to jeden z nejstarších smyslů. Je to způsob, jakým komunikujeme, navigujeme a užíváme si hudbu.